Život může být krásný… když jsem odpočatá

Dnes jsem plná jara. Milenky života. A toho, jak může být život krásný, když je pohár plný a já odpočatá. A jak jsem vděčná za to, že už vím jak na to a dopřávám si své ostrůvky a ostrovy radosti, mezi které patří i pravidelné odloučení od rodiny. Dny, kdy pracuju, tančím, chodím do přírody, medituju, čtu, píšu, spím, jím. Věci, které k mému každodennímu životu patří, ale během těchto single dnů je dělám jenom a jenom ve svém rytmu. Ten můžu klidně dvacetkrát upravit a nic se nestane. Protože nemusím na nikoho brát ohledy. 

Nikdo po mně nic nechce

Cítíš tu léčivou sílu, která se za těmi slovy skrývá? Nikdo po tobě nic nechce. Jestli patříš do stejného kmene žen jako já, víš přesně, o čem mluvím. Ten druh zvaný máma, kterou děti ještě hodně potřebují, partnerka ve vztahu, který rodičovskými roky strádal, nebo se dokonce rozpadl, žena tvořivá či podnikavá, ředitelka korporátu rodina nebo jiná verze báječné, ale unavené ženy. Tak právě ty na chvíli zavři oči, zhluboka se nadechni, vydechni a vyslov následující větu nahlas. Nikdo po mně nic nechce. 

Cítíš energii, která proudí tvým tělem? Jako by se ti na jazyku rozplývala ta nejluxusnější dobrůtka. Pro mě je tenhle vzácný stav tou nejúžasnější rekreací. Důvodem, proč se navzdory únavě po uspání dětí zvedám večer z postele. Abych mohla být alespoň chvíli sama pro sebe. Bez nároků a požadavků. A tyhle ostrůvky a ostrovy, kde jsem sama pro sebe a za sebe, jsou pro mě životně důležité. 

Peklo, nebo ráj na zemi?

Nenech se mýlit. Miluju svoje děti, svého muže (nepopírám, že rodičovský rozjezd byl náročný), svou práci, náš domov, náš každodenní život. To jo! A neměnila bych. Ale když z toho ráje na zemi občas nevystoupím, stane se z něj peklo. Postupně mi dojde energie a já přestanu cítit lásku, radost a chuť do života. Ne proto, že bych byla divná, rozbitá, nebo dokonce špatná máma (což mě dlouho strašilo). Ale proto, že náš nervový systém ví, kdy zatáhnout za záchrannou brzdu. Začnou blikat stresové kontrolky a náš mozek vyhlásí úsporný režim. Přežívání. Všechna energie teče do funkcí, které jsou zásadní pro přežití okamžiku. Potřebujeme přemoci tygra – a láska, soucit, radost, pochopení tam své místo nemají. Skvělý systém. Průšvih je, když se tím nebezpečným tygrem stanou děti a partner. A není to příjemné ani pro jednu stranu. U nás doma to už dobře známe, takže maminčiny ranní chvilky pro sebe, víkendové dlouhé procházky a pravidelná několikadenní absence do rodinného harmonogramu patří. Tečka.

Konejšivý jazyk těla a sebelaskavost

Jo, když jsem pryč více dní, tak se mi v noci trochu stýská po dětech. Mám ráda večerní tulení. Nebo když mi v jedenáct večer ze sluchátka telefonu zní srdceryvný pláč dcery, která měla noční můru a nenechala se utišit milovaným a milujícím tátou, je mi ouzko. Nemohu ji obejmout a obě nás tak uklidnit jazykem těla, který je pro mě nejpřirozenější a nejjednodušší a děti na něj nádherně reagují. Po telefonu ale nefunguje, a tak mě přepadne bezmoc a mám chuť se sbalit a vyrazit domů ještě v noci. Proč mi sakra museli volat, když stejně nic nezmůžu?! 

Jsem trošku cíťa. Ale naučila jsem se k sobě být laskavá. „Já vím, Niky. Je to pro tebe náročné. To je v pořádku.“ Nesnažím se to nijak spravit, prostě s tím „jenom“ jsem. Vidím sama sebe v mateřské bezmoci a bolístce a mám pro sebe pochopení. Moc doporučuju vyzkoušet. Až příště budeš zoufalá nebo bezmocná, chovej se k sobě jako k cizím. Laskavě. 😀  Když s těmi náročnými pocity přestaneme bojovat, zůstane nám totiž dost síly na hledání možností. Já jsem třeba posledně v tom zoufalství začala zpívat. Černé oči, jděte spát. Trvalo to déle než obejmutí, ale zabralo to. Zpěv na dcerku. A sebe-laskavost a uznání náročných pocitů na mě. 

První krok na cestě k sobě

Když opomenu tyhle těžší chvilky, které odloučení od rodiny přináší – nebo spíše když je přijmu jako součást procesu, je to jedna z nejlepších věcí, kterou pro sebe i své milované mohu (u)dělat. A dnes už to dělám pravidelně a bez výčitek. Tedy… skoro pravidelně a skoro bez výčitek. Je to cesta. A já tě na ni zvu.

Pojď první krok udělat už dnes. Nevíš jak začít? Znám to. A mám pro tebe návrh. Pojď si zatančit. Vytřepat z těla staré zamrzlé emoce. Probudit životní energii. Zvu tě na TANEC DIVOŠKY. Dopřej si zdarma svůj ostrůvek radosti a dosycení TADY. A dej mi vědět, jaké to bylo.